Dětská škodítka 2 – odstrkovadlo (á la motorka)

Za druhé - držení horních končetin kvůli těmto madlům je už v tomto věku v tzv. vnitřně rotačním nastavení, což vede ke zkracování prsních svalů, blokádám žeber, omezení rozvíjení hrudníku a tím omezení dechové vlny. Viditelně z toho časem mohou být kulatá vpřed trčící knoflíkovitá ramena, odstávající lopatky s oslabeným mezilopatkovým svalstvem, a s hlavou drženou v předsunu.

Za třetí - pohyb dolních končetin a současně téměř nehybná horní polovina trupu vede ke střetu sil v oblasti Th/L přechodu – tedy tam, kde končí hrudník s žebry. Dítě se zde začne funkčně „lámat“, začnou být viditelné „rýhy“ pod nejspodnějšími žebry co by známky oslabování bránice. Naopak začnou dominovat provazce svalů paralelně podél páteře – začíná vyhrávat povrchové svalstvo nad svaly hlubokého stabilizačního systému páteře – zaděláváme dítěti na vadné držení těla tj.stoj s kulatými rameny, s vypouklým bříškem, s hlavou v předsunu, později dítě shrbené.

Za čtvrté – často se na odstrkovadle pohybují i děti, kterým je tato hračka už dávno malá. Nožkami tedy navíc opisují kruh/elipsu namísto rovného směru, což v držení těla vede k ošmajdaným a o sebe zakopávajícím špičkám (tzv. vnitřně-rotačnímu postavení dolních končetin).

Za páté – v současné době se setkávám s velkým procentem dětí, které mají „oslabené bříško“ často s diastázou již od narození. Slabé bříško bývá často velmi vytrvalou odchylkou od normálního vývoje. A dítě, kterému nabídneme odrážedlo, toto bříško oslabuje dál. Funkčně v držení těla začne vyhrávat sval bedro-kyčlo-stehenní (m.illiopsoas), tedy dítě stojí s vyvaleným bříškem a naopak povrchové zjm. šikmé břišní svaly, (které ještě nedávno dítě krásně trénovalo v lezení po čtyřech), dále ochabují. Přitom dostatečná aktivita ŠIKMÝCH břišních svalů je JEDINOU funkční věcí (mimo operaci), která umí u sebe udržet rozestup břišní stěny (= diastázu), k níž dochází v přímém břišním svalu.

Čili rok či více se snažíme na fyzioterapii něco s diastázou udělat a pak dítě dostane odrážedlo? Aby si to zase mohlo zhoršit? To mi rozum nebere.

Vždyť mohu nabídnout kolo s bočními kolečky, (pozor, i tzv. „první kolo“ vidívám některé děti používat také snožmo a ne střídavě, i když původní myšlenka je určitě dobrá) a co je podle mě nejlepší: TŘÍKOLKA. Ale pozor, na trhu je řada hloupých výrobků, kde jsou v osce předního kolečka nasazeny dva pedálky – kéž by si to ten, kdo to vymyslel, také zkusil ušlapat. To malé dítě naprosto nemůže zvládnout. Je to jako by vás někdo posadil na historické kolo zvané „velocipéd“. Taková tříkolka je tedy k ničemu, jen ji rodič tlačí vodicím madlem, ale k samostatnosti dítěte a jeho aktivnímu šlapání to nevede.

Jedinou tříkolku, kterou bych doporučila, je ta se ŠLAPADLY UPROSTŘED a pěkně s řetězem.

Při použití zdravé tříkolky je kyčel v tzv. centračním postavení – tzn. že jamka kloubu a hlavice kosti jsou v maximálním kontaktu, tím více čidel v kloubu říká hlavě, v jakém je tělo postavení a tím více stabilizačních svalů kyčlí je zapojeno do funkce. Stabilizované kyčle jsou základem pro stoj a kvalitní chůzi bez patologií. Však se také tříkolky používaly v Hamzově dětské léčebně u dětí s rozpadem hlavice kyčle (Perthezova nemoc) jako jediná možná pohybová aktivita v odlehčení. Kyčel na tříkolce se při pohybu také NEDOSTÁVÁ ZA svislou osu trupu (na rozdíl od odrážedla), takže nedochází k nadměrnému prohýbání se v bederní páteři, oslabování bříška a k přetěžování bedro-kyčlo-stehenního svalu.

Na trhu jsou momentálně k dostání řetězové tříkolky dvě. Merkur Pája a HTI dětská tříkolka. (donedávna existovala i krásná Zooky, ale už není k sehnání, bohužel, snad kromě bazarů)

https://www.ekovovyroba.cz/vozitka-pro-deti/detska-trikolka/

https://www.zbozi.cz/vyrobek/merkur-paja/

Ještě k rozdílům mezi dvěma výše zmíněnými tříkolkami:

„HTI dětská tříkolka“ má větší a silnější gumová kolečka – která budou tlumit nárazy a nerovnosti, je tedy vhodnější na ven, a řídítka do Y, což je ergonomičtější pro ramenní klouby (úhel tužky držené v dlani by měl být kolem 45°-50°od horizontály). Změnila bych sedátko – je hladké a dítěti může klouzat zadeček mimo.

„Merkur Pája“ – má lepší sedátko, kolečka jsou menší a úzká – budou zapadávat do chodníkových štěrbin, ale do interiéru (dlouhé chodby) bude výborná. Řídítka do tvaru T nejsou ergonomická. Ale má zvonek, to se bude dětem líbit.

Chybějící vodicí tyč (když chci dítěti pomoct, např.do kopce) lze nahradit zaháknutím „gumicuku“ (stačil by i mužský opasek) za tyč řídítek – mám s tím osobní zkušenost a šlo to dobře.

Vím, že cena za tříkolky není malá, ale proč se nepodívat v bazarech či na webu. Je to věc, kterou můžete později opět prodat na rozdíl od jiných věcí, z nichž dítě vyroste a dál s tím nic (boty, apod)

Myslím si, že i jiná šlapadla typu šlapací autíčko (jak zmiňuje ve své knize i Skalová) by byla v pořádku a můžou být levnější.

Argumenty typu „moje dítě má odstrkovadlo rádo a řádí na něm jako drak“ jsou ze stejné skupiny jako „moje dítě má sladkosti rádo a smažené fast food mu taky moc chutná“. Nuž, přeberte si to sami.

Doporučená literatura pro zvídavé:

Jana Skalová - S láskou ke zdravému pohybu našich dětí. Nakladatelství: Krigl, 2012.

(V článku vyjadřuji svůj názor na základě svého vzdělání, praxe a pozorování dětí kolem sebe kdekoliv na ulici. Můžete se mnou svobodně nesouhlasit. Článek má pouze informativní charakter, chcete-li.)